Ohlasy na Safír

Pavel Šifel – Čert, účastník Safíru 2006

Safír byl můj úplně první kurz a hned na jarním setkání jsem z něj byl hodně nadšený, hlavně z těch lidí, co jsem tam poznal. Myslím že se nás tam sešla fakt skvělá parta. Na letním běhu jsem se hodně naučil a poznal jsem rovering ze všech jeho stran a zjistil jsem, co to vlastně rovering je. Na Rákosu a Smršti se mi moc líbilo; hlavně Rákos, jelikož jsem se na něm podílel a myslím, že se nám povedl. A účastníkům se líbil taky. Jinak jsem rád, že jsem jel právě na tento kurz. Stálo to za to. Mimochodem jídlo bylo taky skvělé :)

Nela Králová, účastnice Safíru 2006

Po roce vzpomínám na to, jak jsem se na poslední chvíli s horečkou a obrovskou rýmou balila ve spěchu na letní běh Safíru 2006. Vůbec se mi tam nechtělo, všeho „skautského“ jsem měla až po krk a nechtěla jsem se zase zklamat. Naštěstí nebyl důvod. Hned první večer jsem usínala se skvělým pocitem, že to bude něco víc než deset deštivých dnů uprostřed lesů s bandou šílenců.
Na co nejvíc vzpomínám? Že by vyrábění mého deníčku, psaní vzkazů, cesta za štěstím, při které jsem málem vypustila duši a při vzpomínce se mi rozbuší srdíčko nebo „jen“ úsměvy, přátelství, povídání, škádlení či pláč při odjezdu? Nevím, ale deníček se vzkazy mám v horní poličce a pokaždé, když je mi smutno jej otevřu a pročítám si, vzpomínám a lituji, že nemůžu vrátit čas.

Veronika Kalužná – Skippy, účastnice Safíru 2006

Říká se, že historie se stále opakuje. A je to pravda. Každý rok v září nebo v říjnu ležím doma v posteli s teplotou a horkým čajem na stole. Venku je krásné babí léto, teplíčko, slunce často vykoukne zpoza mraků a já už jsem týden doma se chřipkou. Knížky ani televize už mě nebaví, v tom si ale všimnu, že na poličce nad postelí je ještě jedna malá knížečka, je to vlastně deník, můj safírácký deník. Safír, tam mi bylo krásně. Pro mě to byly jedny z nejkrásnějších prázdnin. Měla jsem okolo sebe plno lidí, na které jsem se mohla spolehnout, říct všem, co si myslím, co mě trápí. Když se mě kdokoli zeptal: „Jak se máš?, Jak je?“ mysleli to vážně, starali se o to, jak se mi daří, jestli mi můžou pomoci. Nebyla to jen pouhá fráze na začátek rozhovoru. Ale celých deset dní nebylo jen o pohodě, bojovali jsme proti sobě, hledali společně své vlastní štěstí, četli pohádky, psali dopisy, plánovali akce. Já jen doufám, že safíráckých akcí bude ještě mnoho…
A teď už bych si měla jít uvařit další hrnek zázvorového čaje.

Kateřina Vančurová – Žabka, účastnice Safíru 2006

8. 8. 2006 jsme se sešli poblíž hájenky Polekanec a od toho okamžiku, aniž bych si to uvědomila, jsem se na deset dní ocitla v chráněném místečku, v zóně bezpečí – a to nejen proto, že jsme přešli kolem cedule Chráněná krajinná oblast. Bylo to jako v inkubátoru. Nepamatuji si samozřejmě, jaké to je, být v inkubátoru, ale myslím, že ten pocit tak odpovídá. Človíček tam nestrádá, je mu teploučko, dají mu najíst, starají se o něj.. a přestože je tam spousta jiných človíčků, každý z nich má pocit, že veškerá pozornost se vztahuje jenom na něj.
Letní běh byl smrští milých drobností i velkých zážitků.. batohy ve stanech zvlášť, spaní ve srubu pohromadě, kytary večer, Fil ráno, sluníčko a déšť, dlouhé náročné hry, krátké náročné hry a Stanleeyho fitka, silně dynamický program a jeho repete, deníčky, dopísky, malý strom a Malý strom, tvoření a úsměvy, porozumění, názory, přijímání a chlupáči… chlupáči… chlupáči… podzimní setkání, která vedla k Židli a lásce k boskovickému hradu… rituál a báječný pocit…
Spousty a spousty důležitých velkých okamžiků… a tuny těch malých… každý si odnesl trošku jiný balíček a všichni ho shodně pojmenováváme náš Safír 2006.

Účastnice Safíru 2006

Co pro mě znamená Safír? V zimě, když jsem se přihlašovala, pro mě znamenal hlavně možnost. Možnost poznat nové přátelé, možnost prožít neuvěřitelné zážitky, možnost přiučit se spoustu nových věcí o roveringu a v neposlední řadě také možnost rozvíjet sebe sama. V létě v průběhu kurz se tahle možnost změnila ve skutečnost. A nyní po mě představuje jakýsi návod. Ukázal mi cestu, kterou jít.

Zdeněk Kořínek – Fčela, účastník Safíru 2007

Safír byl znamenitý čas. Doba poznání, zábavy, dřiny, review…
Sedím ve vlaku směr Bučovice, na základnu Jitřenka, kde bude zahájen letošní Safír. Povídám si se skupinkou 3 lidí, kteří mají namířeno stejným směrem. Rozmlouváme, pomalu se seznamujeme. Po krátké chvíli jsem se cítil velmi dobře. Uvědomil jsem si, že se zde začíná budovat upřímná, výborná, usmívající se parta lidí.
Občas jsem cítil hodně svoji nedokonalost a tzv. laickou blbost, vracely se mi moje problémy, trýzně, žaly, tísně, ve kterých jsem nikdy nevydržel déle než pár minut. Objevil jsem nové kamarády vzdušnicovce a hlavně chlupáče.
Před Safírem jsem viděl můj kámen vždy trochu narůžověle. Dnes vidím můj kámen takový, jaký je.

Jan Bartoš – Starosta, účastník Safíru 2007

Safír byl pro mě výzvou, setkáním s mnoha zajímavými lidmi, byl pro mne příležitostí zkusit něco nového, postavil mne před nečekaná dilemata a problémy, dal mi prostor poznat lépe sám sebe, byl pro mne lekcí o vzájemné spolupráci a odpovědnosti. A umožnil mi zažít nevšední souznění se všemi, kteří byli u toho ať už jako účastníci nebo jako instruktoři.